Zkrat (na přání čtenářů)
„Nééé!“ poslední výkřik Hyuna, než hlaveň zbraně otočil proti sobě a zmáčkl spoušť. Další bezvládné tělo. Další zmařený život. Já to viděl! Vše co se stalo, jsem viděl. Znal jsem jejich pocity, když spáchali sebevraždu. Znal jsem jejich myšlenky. Jako bych byl v jejich tělech. Nebylo to tak dávno, kdy jsem cítil svůj poslední výdech, poslední pohyb srdce, poslední kapku krve. Jak je to možné. Jako bych tu znovu byl. Znovu žil. Cítil jsem i mrtvé tělo Chanyho a jeho krev, na mě se lepící. V místnosti už nevládla panika, láska a hraná odvážnost. Vládla zde pouhá smrt a kvílení Chanyelové pozůstalé sestry. „No tak! Chany! Chany, probuď se! Vím, že jen spíš.“ Tyto slova jako by se stali rozkazem. Otevřel jsem oči. Kde to jsem, pomyslel jsem si, když jsem uviděl požírající mně temnotu. Rázem jsem si vzpomněl. No jo vždyť já se vlastně díval na nějakou kriminálku s kluky. Asi jsem usnul a oni mě tu nechali. Pomalu jsem se probíral z ošklivého snu. Posadil jsem se a nohy přehodil přes okraj gauče. Klepal jsem nad představou, že by se mnou Chany nebyl. Jen představa, že je kilometry daleko mě děsí. A představa, že by tu nebyl, mě užírá ze vnitř. Myslím, že kdyby umřel, dopadne to stejně, jako v tom snu, zabiju se. Jak rád bych ho viděl. Jak rád bych ho objal. Dolehla na mě únava. Po slepu jsem nahmatal mobil, který jsem jako vždy měl v kapse od kalhot, abych si posvítil. Po zdlouhavé chvíli jsem nalezl vypínač a rožnul na chodbě. Prošel jsem okolo otevřených dveří pokoje. Z pokoje se ozýval šepot. Po hlase jsem poznal, že to je Kai a Sehun. Moc jsem se tem, ale nezdržoval. Věděl jsem totiž, jak je Sehun úchylný. Mám strach, byli slova, které jsem si stále opakoval. Zdeptaně jsem procházel chodbou. Co když v budoucnu Chanyho fakt ztratím. Co bude, až se kapela rozpadne? Co když Chany bude následovat Kryse, Lu Hana a Taa, a odejde z kapely? Zdeptaně jsem procházel chodbou a myšlenky se mi honily hlavou. Otevřel jsem dveře pokoje, který jsem sdílel právě s Chanyeolem, a unaveně skočil do postele. Hodil jsem přes sebe peřinu a snažil se usnout. Jenže to nešlo. Stále jsem musel myslet na ten sen. Co když ho ztratím? A proč mi na něm tak záleží? Dávno vím, že k němu cítím něco víc než jen přátelství. Proto pocit, že by už nebyl mě ničí. Vždy pro mě byl samozřejmost. Kapka slzy stekla dolu po obličeji a ztratila se v peřinách. Nával paniky a slz. Zabořil jsem hlavu do peřin a snažil se tak ztlumit hlas pláče. Bohužel marně.
„Xiu?“ uslyšel jsem hlas Chanyeola. Zpanikařil jsem. Co mám dělat?! Raději jsem na oslovení nereagoval.
„Xiu, spíš?“ uslyšel jsem, jak vstává z postele. A sedá si na moji.
„Xiu, uklidni se. Určitě se ti jen něco zdá“ Pohladil mě po vlasech
„spíš?“ zeptal se mě naposled. Nevydržel jsem to.
„ne nespím“ vyhrkl jsem
„a proč pláčeš?“
„nebrečím“ řekl jsem s domněnkou, že mi uvěří.
„Opravdu?“ i přes to temno šlo vidět, jak se pousmál.
„zlí sen?“ zeptal se
„jo“ řekl jsem tiše a vzdechl. Myslel jsem, že mě neslyšel.
„a o čem byl?“
„to není důležité“
„Aha“ postavil se z mé postele.
„Prosím neodcházej“ snažil jsem se zastavit odcházejícího Chanyho
„Potřebuju tě tady“ šeptl jsem. Chany se zastavil. Sedl si zpět na postel, nazdvihl mou peřinu a vklouzl pod ní.
„a o čem ten sen byl?“
„to není důležité“ pevně jsem ho objal. Chanyho to zaskočilo.
„to tě to asi pěkně vzalo, co?“ řekl s důvtipem
„díky, že tu jsi pro mě“ špitl jsem do temna. Chany mě pevně sevřel v objetí.
Komentáře
Přehled komentářů
Omoo...to bolo krásne :3 najlepšie zakončenie aké si mohla dať :)ďakujem že to malo ten krásny koniec :3
naco tu je nadpis? :D
(Kláriška, 26. 5. 2016 21:58)