zkrat 1
Jmenuji se Chanyeol a pracuju jako nájemný vrah. Nemám přátelé, nemám rodinu, nemám nic, mám jen mou práci a mého oddaného kolegu. Kolega byl jako můj bratr vychovávali nás spolu.
Jako malého kluka mě neznámí lidi ukradli z dětského domova. Vzali mi jméno, přátele a i to málo co jsem doposud měl. Začali mě učit novému životu. Učili mě, že city jsou pouhý pocit, že se lidem nedá věřit a podobně. Od toho dne už uplynulo dvacet let. Na kontě mám přibližně 100 zmizení nejmenovaných osob.
***
Vystoupil jsem z auta před starou budovou s opadanou, mírně našedlou omítkou a děravou střechou. Kdo by řekl, že v takové zřícenině bude fungovat tak velká společnost. Ale když je nějaká společnost na odstraňování lidí nebude na sebe poutat pozornost velkými nápisy. Vešel jsem do hlavních dveří. A pokračoval dál do své kanceláře. Vešel jsem do mé kanceláře a na stole ležela nažloutla obálka. Jak já tohle nesnášel. Usedl jsem za stůl, otevřel obálku a bedlivě pročítal její obsah. Zastavil jsem se nad fotkou, na které byla poměrně mladá a krásná dívka. Někoho mi připomínala, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. ,, Co si komu udělala“ pomyslel jsem si v duchu ,, nechápu lidi, co mají za potřebu mstít se smrtí, ale s tím už nic neudělám, jsem pouhá loutka.“ Najednou se rozrazili dveře a do místností stoupil Min-seok, můj kolega, sdílel jsem s ním kancelář a taky jsme spolu spolupracovali v mnoha úspěšných akcích.
,, další akce?“ zeptal se
,,Ano“ Nahnul se přes mé rameno, aby se taky mohl podívat na obsah obálky.
„ ty jí znáš?“
„ne, jak tě to napadlo?“
„díváš se na ní jako by měla na hlavě řízek a k tomu má stejné příjmení jako ty“
„ opravdu jí neznám a to jméno je jen náhoda“
,, je to štětka, že?“
,,Ano“
,,Takže pro ní jdeme do stripbaru?“
,,Ano“ vím,jak moc měl rád zásahy v bordelu a tak jsem se nad tím musel pousmát.
,,WAU!! lepší dárek na narozeniny jsem dostat nemohl“ řekl s humorem v hlase
,,Víš co na tobě obdivuju? Vraždíme lidi po desítkách a ty si s toho ještě děláš srandu“
,, co to s tebou je? Nikdy si s tím problém neměl“
,, jo máš pravdu. Víš co? Vykašli se na to“
,, na co?“
,,na to co jsem řekl“
,,Jo! A málem bych zapomněl, za půl hodiny máme jít k šéfovy“
Procházeli jsme tmavou chodbou. Všude šla cítit zatuchlina, jak já ten smrad nesnášel. Dveře šéfovy kanceláře se čím dál víc přibližovali a s něma i malí pocit úzkosti. Na jednou jsme před něma stáli. Vydechl jsem a zmáčkl kliku. Vešli jsme do místnosti a smrad zatuchliny se změnil na velmi silnou kolínskou. Za stolem seděl buclatý, s černými nalevo ulízanými vlasy, tak všema obávaný šéf. Poslušně jsme pozdravili. On nám však neodpověděl. Usadili jsme se na dvě židle, které měl před stolem. A začali probírat akci.
Šef: ,, o co jde vám snad vysvětlovat nemusím. Na stole jste měli obálku, kterou jste si měli nastudovat“ Kývl jsem na souhlas. Min-seok se jen pousmál, jako by naznačil, že mu je jedno koho zabije, proto si to nečetl.
,,V obálce jste měli i adresu“ opět jsem kývl ,,bezpečnostní kamery a veškerá zabezpečení budou vypnuty.“ Pokračoval šéf.
,, jen jsem se chtěl zeptat na kdy to je naplánované??“ poslušně jsem se zeptal.
,,Šest hodin večer buďte tam přesně. Zabezpečení se vypne na pouhých pět minut, takže si musíte pohnou“
***
Tři hodiny před vraždou
Začal jsem se pomalu balit a uklízet svou kancelář. Všiml jsem si Min-seoka jak na mě hladově hledí.
,,co tak koukáš“ zeptal jsem se
,,ale jen tak. Myslíš, že to dneska vyjde“
,,a proč by to nevyšlo? Děláme to snad po stokráte. A zatím na nás nikdo nepřišel.“
,, já ti ani nevím. Mám divný pocit?“
,, snad nemáš strach“ musel jsem si rypnout.
,, ne, ne ale mám takový divný pocit“
,,jaký?“
„ mám strach, že někoho ztratím. Víš pět minut je fakt málo“
„koho bys tak mohl ztratit? Vždyť nikoho nemáš“ řekl jsem a odebral se domů.