zkrat 2
Stál jsem před skříní s oblečením a hlavou se mi honili otázky. Proč mi její tvář přijde povědomá? Proč se Min bojí, že někoho ztratí? Proč má ta šlapka stejné příjmení jako já? Proč k ní cítím soucit? Proč… Musel jsem je ignorovat a věnovat se své práci. Otázky se ale stále vraceli. Proč si myslím, že už jsem jí někde viděl? A pořád dokola. Dnešní stres mě velmi unavil a tak jsem si šel zdřímnout. Budík jsem si nastavil na 17:45 a šel si lehnout do postele. Ach, jak já jí miluju jediná věc, která mě v životě ještě nezradila.
„NÉ!! Prosím NÉ!! „
„Ale ano já ti dám“ místností se rozezněla hlasitá rána, po zdi stýká krev. Vyskočil jsem z postele. Né uklidni se, byl to jen sen. Uklidňoval jsem se v duchu. Podíval jsem se na hodiny. TO UŽ JE TOLIK!! Vylezl jsem z postele oblekl si kalhoty a košili. Před domem mě už čekal Min. Nastoupil jsem do jeho auta .
„No čus, kde jsi?“ zeptal se s humorem. Na to že jdeme někoho zabít se tváříš celkem normálně, pomyslel jsem si.
„zaspal jsem. Tak co jak se citíš?“
„fajn co ty“
„fajn?! Se těšíš do bordelu, co?“
„Proč do bordelu?“
„po dlouhé době co uvidíš nahou babu, že?“
„ehm ehm no víš mě holky úplně tak nevzrušují“
„jo chápu, vždyť jsme spolu vyrůstali, nemáš na to city“
„no úplně tak jsem to nemyslel“
***
Dorazili jsme na místo. Vše šlo podle plánu. Právě jedeme do firmy a oběť máme v kufru. Cestou do firmy jsme si s Minem vážně promluvili. Nikdy jsme spolu vážně nemluvili.
Min: „děje se něco?“
„ne. Proč?“
„no znám tě pěknou dobu a takhle si na oběť ještě nikdy nečučel“
„opravdu se nic neděje, mám jen trému“ Min se na mě tázavě podíval
„opravdu? Ty a tréma při zbavování se lidí? To nemyslíš vážně lepší výmluvu sis najít nemohl? V tomhle oboru pracuješ přes deset let, zabil jsi přes sto lidí a ty máš strach z jedné šlapky?“ Já jen trochu smutně kývl rameny a hlavu otočil k oknu.
„zvláštní jak tě dokáže změnit jedna štětka“ podíval se na mě. Zrak mu začal klouzat po celém mém těle, u pasu se zastavil, otočil se zpět, trochu se pousmál a začal se opět věnovat řízení.