Zkrat 3/4
Auto opět zastavilo před starou mě tak nenáviděnou budovou. Vystoupili jsme z auta Min vzal na ramena omráčenou oběť. Do budovy jsme tentokrát nešli hlavními dveřmi ale únikovými, abychom byli co nejrychleji venku, kdyby nás chytli poldové. Dokud nebyla oběť při smyslech, lanem jsme jí přivázali k židli a odebrali se z pokoje.
„Kde je Baekhyun?“ zeptal se Min. Baekhyun byl jeden z naších kolegu. Čas od času jsme s ním spolupracovali. Vždy měl za úkol zbavit se těla. Většinou nám ale po vraždě tělo nezbylo. Bud´jsme tělo zaživa upálili nebo odpálili dynamitem. Ted´ jsme jí měli ale týrat a pak zabít, jasně že nám potom zbude tělo.
„říkal, že za chvíli přijde“ Hned co jsem odpověděl na otázku, složil jsem se k zemi. Zůstal jsem tam jen tak ležet, zkroucený v klubíčku. Deprese mě ze vnitř užírala. No tak jsi Park Chanyeol nemáš city!!!! Opakoval jsem si v duchu. Opak byl pravda. Když mě Min uviděl, zděsil se.
„kámo, co ti je?!“ sklonil se nade mě
„pomoc“ šeptl jsem potichu. Myslel jsem, že to neslyšel.
Min mě posadil a opřel o zedˇ „ můžeš mi vysvětlit co s tebou je?! Nikdy jsi nad vraždou tak nejančil!“
„já vím, promiň“ řekl jsem tichým hlasem
„no tak! Řekneš mi co je?!“
„nestačí říct promiň!“
„ne! Chci vysvětleni!“
„a proč?!“
„řeknu ti to takhle, vyrůstáme spolu, vychovali nás ve stejných podmínkách, oba máme úplné nic!“chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu, která až do teď byla sklopená dolu k zemi. „jsi mé všechno“ hned po tom co tohle dořekl, políbil mě. Tělem mi projeli smíšené pocity. A v břichu jako by motýli. Přišel jsem si jako vlhka patnáctka. Zavřel jsem oči a vychutnával jsi ten příjemný pocit. Jeho rty se odtrhli od těch mích. „postav se a jdi!“ řekl důrazným tónem a jeho oči upřené do těch mích. Bylo mi trapně a tak jsem se do jeho tak tmavých oči neodvážil podívat.
„oběť se probudila!“ ozval se známí hlas Baekhyuna
„tak stávej!“ řekl Min a podal mi ruku. Já se jí samozřejmě chytl a vyskočil na své nohy. Vydali jsme se do místnosti s oběti.
„Hyune to co si viděl, si nech pro sebe“ Baekhyun jen kývl na souhlas.
Před tím než jsme vešli do místnosti mi Min pošeptal do ucha „pojď! jsem s tebou!“tato věta mě nakopla. Vpadl jsem do místnosti a přiložil ženě na krk nůž a začal jí postupně vyslýchat. „to je ten, kterého potřebuju a kterého miluju!“ opět mi pošeptal Min do ucha. Musel jsem se pousmát. „Kurva tak mi řekni, kde je?!“ Místnosti se rozlehla rána, kterou jsem vyvolal bouchnutím do stolu. Žena se na mě jen podívala se slzy v očích a řekla „nechápu jak si mohl“ a rozbrečela se. Nechápavě jsme ztichli.
„počkej, slyšíš to?!!“ řekl vystrašeně Hyun