Zkrat 4/4
„počkej, slyšíš to?!!“ řekl vystrašeně Hyun
„ne, co“ řekl Min a zakryl ženě pusu
„do prdele!! Cajti a jedou naším směrem!“ vykřikl jsem
„počkej, uklidni se, jestli se zvuk přiblíží tak vypadneme“ zvuk sirén se přibližoval.
„jdem!!“ vykřikl Min a ženě přiložil kapesník s chloroformem k ústům. Žena byla do pár sekund tuhá. Vše potřebné jsme vzali sebou. Vše co v místnosti bylo jsme polili benzínem a při odchodu zde hodili pár velmi silných výbušninu. Za pár minut malá zřícenina vylétla do vzduch a vypukl oheň. To už mi jsme ale neviděli.
„Kam jedem?!“ zeptal jsem se vystrašeně Mina, který seděl za volantem auta.
„do mého domů“ řekl klidným hlasem
„máš tam na to výbavu“ zeptal se Hyun
M: „na co zabiti? To je snad snadné zmáčknout spoušť, ne?“
H: „jo to by ti šlo ale jak se pak zbavíš těla??“
M „já nevím to je tvoje specialita“
H: „tak ho snad zapálíš, ne?“
M: „jo doma mám krematorium“
H „to jsem chtěl slyšet. A proboha proč ho máš doma?“
M: „v tomhle pracuju už přes deset let. Takhle jsme utekli policii snad po dvacáté. Myslíš si, že na to doma nebudu mít výbavu?“
V domě:
Žena byla stále omráčena. Jako vždy jsme jí přivázali k židli a oči jí přikryli šátkem.
„Beakhyune jdi spálit dokumenty“ řekl Min a podal Hyunovi kufr s věcmi „a úplně na prach“ dodal. Zůstali jsme s Minema a s tou ženou sami v místnosti.
„šéf nás zabije!“ řekl jsem ze slzy v očích
„jo, ale teď se nezabývej šéfem. Pokud odvedeme dobrou práci a ženu odstraníme určitě tomu tak nebude. Ty by si, ale každopádně potřeboval dovolenou. Nebo to nezvládneš a někde si hodíš mašli.“
„Máš pravdu. Vraždění mám po krk.“
„domluvíme se, až tohle doděláme, vezmeme si neplacené volno a zajedeme někam k moři, kde si spolu odpočinem, a uděláme si pěkný měsíc spolu“
„to zní pěkně“ a pevně Mina objal. „Je tu někdo! Pomoc! Slyší mě někdo?!“ ozvala se žena
„Jistě že tu jsme!“ řekl zlým tónem Min. Tenhle tón hlasu mě na něm tak vzrušoval. Vlepil jsem mu pusu. Min se na mě jen usmál a pošeptal „zbavím se jí, ať to máme z krku a můžeme si udělat tu pěknou dovolenou“ Přišel k ženě a sundal jí šátek z očí. Vždy se totiž rád díval oběti přímo do očí, tvrdil, že když se oběti nedíváš přímo do očí, když ji zabíjíš, jsi zbabělec. Hned když jí sundal šátek, začala oběť hystericky řvát.
Min: „co řveš?!“ a vlepil jí
„Chany jsi to ty?!“ vypískla žena a oči směřovala na mě. Když řekla tuto větu, po zádech mi projel mráz. Min se na mě jen nechápavě podíval
„odkud znáš mé jméno?!“
„ty si to nepamatuješ?! Vyrůstali jsme spolu!“ vypískla žena. Zamrazilo mě. Vše to začalo do sebe rázem zapadat. Ta žena byla moje jediná ztracená sestra. Zůstal jsem jen tak němě stát a zrak upíral na ní. Ne to nemůže být pravda. Vždyť je mrtvá.
„co to meleš!! Chany vyrůstal se mnou!“ hlaveň zbraně natočil na ní a zmáčkl spoušť. Rozběhl jsem se proti kulce, která vyletěla ze zbraně. A tím zachránit jediného člena mé rozsypané rodiny. Pocítil jsem nehoráznou bolest u srdce. Mé tělo se skácelo k zemi a dopadlo do kaluže krve. V ten moment jsem netušil co se děje. A vůbec by mě nenapadlo, že má drahá polovička by mě postřelila. Šahl jsem si na hrud´. Krev. Podíval jsem se na ruce, krev. Všude kolem byla jen krev. Zmatenost. Žízeň. Bolest. Zvedl jsem se, abych se podíval co se děje, ale projela mnou neuvěřitelná bolest. Uslyšel jsem rychlé kroky směřující ke mně. Pak jsem ucítil něčí ruce, jak mi rozepínají košili.
„Ty vole jeden!! Proč sis do prdele nevzal neprůstřelnou vestu?!!!“ uslyšel jsem, jak na mně někdo řve.
Zabouchnutí dveří. „už jsem všechno spa..“ Hyun se zastavil v oněmění.
„no tak tam jen tak nestůj a pomoc mi!“ vykřikla osoba, která mě až do teď svírala v náručí. Cítil jsem, jak na mně dopadají horké kapičky slz. Obraz před očima se mi začal ztrácet. Pamatuju si jen větu, která se mi vryla do paměti „miluju tě“
Xiumin
Jeho tělo bylo čím dál víc studené. A čím víc studené, tím víc krve. Po chvíli jsme byli oba s Hyunem celí od krve. Bylo nám to jedno. Jediné na čem mi teď záleželo, bylo oživit ho. Těšil jsem se, až mi znova řekne, miluju tě. Až ho znovu obejmu. Na naše nekonečné polibky a naši společnou dovolenou. Pocit že bych to už nikdy nezažil, mě užíral.
„prosím neodcházej! Potřebuju tě tady! Miluju tě“ proud krve ubíral na síle, ani tep už nebyl tak jasný.
„Nedýchá!! Zavolej sanitku“ vykřikl Hyun
„nesmíme zavolat sanitku!!! Rozumíš!“
„a co chceš dělat!!“
„nevím! Ale sanitku určitě ne!“
„ a proč?“
„šli by nám po krku, netrvalo by dlouho a za chvíli by, jsme šli sednout!“
„vždyť na tom nezáleží hlavně, že bude živí! A zase budete moct být spolu!“
„spolu? Ve vězení! Šli by jsme si sednout oba dva! Postupně i celá společnost! Netrvalo by dlouho a šéf by nám šel po krku. Za chvíli bude po nás!!!!“
„ Máš pravdu, co teď máme dělat? Co máš v plánu?“
Natáhl jsem proti ženě zbraň. Ale ruka se mi rozklepala, když jsem si uvědomil, že je to jeho příbuzná.
„promiň. Nemůžu“ pod nátlakem jsem se složil k zemi „nemůžu dál!“
„no tak Xiu musíš stát!!“
„nemůžu, zastřel mě!“
„Ne!“
„to je rozkaz!“ podíval jsem se na Chanyho tělo. Klekl jsem si před něj. Jeho výraz byl tak klidný. I přes to co si prožil, byl tak neposkvrněný. Obličej nájemného vraha spíše připomínal obličej šestnáctileté dívky. Vzpomínám si, jak jsem si s ním plánoval společný život. Pocit že to na vždy skončí. Tělem mi projela neukrotitelná bolest. Z úst se mi roztekl pramen horké krve. Bolesti jsem padl na bezvládné tělo. Nůž, který mi čouhal z těla, se zabodl hlouběji.
„Nééé!“ poslední výkřik Hyuna
Komentáře
Přehled komentářů
Prosííím...sprav to tak ako to písala Klariška v komentároch. Nech sa ráno zobudí vedľa Chanyeola a zistí že je to všetko iba sen. Nech ďakuje bohu že ho má :'(
ehm....komentar?
(Kláriška, 8. 5. 2016 18:46)Niee toto nie to je strašne smutnee :( prosiim nechces napisat stastne pokracovanie?ja viem že je to tažké ale to je hard pre moje srdiecko.....mozno to bol len sen :D budem si predstavovat že sa mu to len snívalo a ráno sa zobudí krásne pri Xiuovi :3
ehm...komentár #2?
(Ninuška, 8. 5. 2016 19:40)